Slečna dokonalá a William Shakespeare

Honza byl pro mě první. Pak jsem ale byla zamilovaná snad každého půl roku do někoho jiného. Jenže… věčně nechtěná. Jako správná žena jsem četla kupu románů a toužila po hrdinovy svých snů. Nakrátko ostříhaná, v kalhotách a s přezdívkou „květák“ jsem ale moc šancí neměla. O to intenzivněji jsem čistě platonicky střídala objekty mého zájmu.

První skutečná láska tak přišla zcela nečekaně. Bylo mi tenkrát patnáct let. Vidím kupu z vás, kteří protáčí panenky a říkají, že je to v tomto věku nesmysl. Pro mě to ale byla realita.

Bydlel v protějším domě a každé ráno, když jsem vyšla ze dveří, stál v okně a koukal za mnou. Neměla jsem odvahu ani zvednout hlavu a prchala jsem ze scény. Jen jedinkrát jsem se na něj podívala a on mi zamával.

A pak jednoho dne v okně nebyl. Znáte ten pocit zklamání, který se vám rozlije celým tělem? A ten pocit, že vyletíte až ke hvězdám, když zjistíte, že místo v okně stojí na křižovatce a čeká na vás?

Od té doby mě doprovázel každé ráno nahoru na kopec. Vyměnili jsme si vždy jen pár slov a rozloučili se. Dozvěděla jsem se, že právě dokončil střední školu a každé ráno chodí na tréninky hokeje (to je můj nejoblíbenější sport). Do konce školního roku tehdy zbývaly dva týdny a já se neskutečně těšila na romantické léto. Jenže on…

další ráno už nepřišel a nebyl ani v okně. Možná je dnes někde pryč, utěšovala jsem se. Když se však neobjevil ani další den, zpanikařila jsem. Odpoledne se stavila kamarádka a před domem jsme spolu hrály badminton. Pak se objevil Jirka, Lakyho kamarád, se kterým často chodíval ven. Sebrala jsem veškerou odvahu:

Kde je Laky?“

Na vojně přece. On ti to neříkal? Posílá ti dopis,“ řekl a předal mi obálku.

Sedla jsem si na schody a začetla se. Psal, že musel odjet na vojnu a že ho mrzí, že mi o své lásce ke mně neřekl sám. Kdybych ho nechtěla, ať se prý nezlobím a dopis zahodím. Po tvářích se mi koulely slzy štěstí a od té doby jsme si vyměňovali i několik dopisů týdně. Po měsíci dostal první opušťák a mně ani trochu nevadilo, že jsem slízla facku za pozdní příchod domů (mobily v té době nebyly, a i tak bych tu facku nejspíš dostala…).

Představte si romantický podvečer v náručí vojína v maskáčích, s paragánským baretem, modrýma očima a rameny přesně v takové výšce, o kterou se můžete pohodlně opřít… (byť to vše bylo v té nejčistší počestnosti, ty facky bych tenkrát snesla i dvě…).

Byla jsem s ním tak propojená, že jsem věděla, kdy přijede, aniž by mi o tom řekl. Prostě jsem se oblékla s tím, že jdu s Lakym ven a už jen čekala, až zazvoní…

On ti volal?“

Ne.“

Tak jak víš, že přijede?“

Nevím, prostě jen cítím, že je tady.“

O pět minut později zazvonil zvonek a aspoň na mě nemusel čekat on… Doteď si přesně pamatuji, co jsem měla na sobě (červené džíny a zelenobílou košili posetou drobnými kresbami zvířátek a kytiček).

Další velmi zvláštní věcí, kterou jsem s ním zažila, byla fyzická bolest z jeho nepřítomnosti. Netuším, jak to vysvětlit. Prostě když tu nebyl, bolelo mě celé srdce a celé tělo a jen jsem chtěla být s ním… Kdo nezažil, nepochopí.

O to víc jsem nečekala pád, který přišel na Vánoce. Nebo spíš nepřišel. Zmizel totiž z mého života bez jediného slova rozloučení, bez vysvětlení, stejně jako Honza. Ztratila jsem důvěru v sebe, v lásku, v muže. A od té doby už bylo jen hůř.

Slečna dokonalá dostala svoji první velkou životní lekci a trvalo jí ještě dalších patnáct let, než se z ní vzpamatovala…

Slečna dokonalá se od té doby stala slečnou mega dokonalou a začala upřednostňovat všechny před sebou…

Když jsem byla s ním, chovala jsem se totiž naprosto přirozeně. Dávala jsem najevo city, nebála jsem se ho dotknout, důvěřovala jsem sobě i jemu a oba jsem nás brala takové, jací jsme byli. Zkrátka a dobře, otevřela jsem svoje srdce nejen jemu, ale především sobě.

Jenže, přece… kdybych pro něj byla dokonalá, neopustil by mě. Plánovali jsme dokonce rodinu – i přes můj ještě velmi nízký věk si byl jistý, že bude čekat, a že budeme do konce života spolu… Stáli jsme tenkrát na vlakovém nádraží, objímali se a kolem pobíhaly děti… Laky je chvíli pozoroval a pak řekl: „Taky budeme mít takový dva kluky, jo?“

Nemyslím si, že to byl jen poblázněný puberťák. Upřímně, byl o pět let starší, než já. Muselo se prostě stát něco, kvůli čemu změnil svůj názor. Zřejmě jsem někde selhala…

A od té doby už jsem selhávala pořád…

To nejhorší, co se vám může stát, je, že vás někdo opustí bez vysvětlení. Jasně, zřejmě neměl sílu přijít a „dát mi kopačky“ osobně. Dost možná, že to z jeho strany bylo myšleno gentlemansky a nechtěl mi ublížit. Svým jednáním však dal prostor mé fantazii. A protože jsem nikdy neoplývala příliš vysokým sebevědomím, pustila se moje mysl do sebe-obviňování.

Nejsem dost dobrá. Nejsem dost dobrá pro to, aby mě mohl milovat. Nejsem dokonce dost dobrá ani proto, aby se se mnou mohl čestně rozejít. Kdo ví, co za tím vším bylo. Určitě si našel někoho lepšího…

Každopádně já viděla chyby jen v sobě. Ať jsem pátrala, jak jsem chtěla, důvod jsem nikdy nezjistila. Vím jen to, že se mu kamarádi posmívali, že jsem příliš mladá a že se k němu svojí výškou nehodím. Že by stačilo tak málo?

Od té doby jsem se totálně zapřela a přestala jsem být sama sebou. Dělala jsem všechno možné, co po mně ostatní chtěli. Přizpůsobovala jsem se, sloužila jsem, často jsem obětovala všechno, jen aby mě nikdo neopustil. A ve finále jsem to byla já, kdo nakonec utekl, totálně vyčerpaná ze snahy o dokonalost.

Zavřela jsem se. Hledala jsem dál, možná o to zoufaleji, ale už jsem si nedovolila skutečně otevřít své srdce a být sama sebou…

Když si k zápisu „nemůžeš mít toho, koho miluješ“ přidáte ještě jeden ve smyslu „ten, kdo tě miluje, tě opustí“ dokážete tím dokonale podvědomě sabotovat jakýkoliv vztah.

Tahle událost pro mě byla v mém životě jedna z těch skutečně klíčových. Bolela tak moc, že jsem ji ze svého vědomí dokonale vytěsnila. Zavřela jsem ji tak hluboko, jak jen to šlo, ale ve skutečnosti jsem na ni nikdy nezapomněla. Pandořinu skříňku jsem otevřela až po více než patnácti letech. Prožila jsem tehdy totiž opět velmi podobný vztah, a tak bylo na čase vytáhnout kostlivce ze skříně a vyprášit mu prožraný kožich…

Jaký byl váš první rozchod?

Věděli jste, proč k němu došlo? Pochopili a přijali jste jej? Co jste si z něj odnesli? A jak to ovlivnilo vaše následující vztahy? Kdo koho opustil? Co vás nejvíc bolelo? Co vás nejvíc zklamalo? Měli jste pocity viny? Cítili jste se jako oběť? Jak jste se chovali v dalších vztazích? Narušil rozchod vaši důvěru v ostatní, v sebe sama?

Projděte si zpětně všechny své lásky a rozchody a zamyslete se nad nimi. Podívejte se, kde jste teď. Co vám v životě chybí? Co by vás udělalo šťastnými?

Najdete-li bolestivé události, zpracujte si je pomocí EFT, a to včetně pocitů oběti a sebelítosti. Nezapomeňte být konkrétní – kdo, kdy, jak, proč, co apod., a to včetně fyzických pocitů.

Do naší uzavřené skupinky na FB dám opět příklad toho, co jsem si v rámci mého obrovského zklamání z první lásky pomocí EFT zpracovávala já. Ač se to nezdá a často bereme první lásky jako něco, co prostě přichází a odchází, může šrám, který si z nenaplněného vztahu odneseme, být velmi hluboký a určující pro naše chování v dalších vztazích.

Ve skupince také mrkneme na tzv. Techniku filmu, která je velmi jednoduchá. Mnohdy si totiž to, jak by naše vztahy mohli vypadat, „programujeme“ při sledování romantických filmů (na kterých ve skutečnosti nic romantického není – často jsou jen o bolesti a sebeobětování se) nebo při čtení knih (já třeba miluju Shakespeara… a to je jedna tragédie za druhou…). Přidat se k nám můžete zde.

„Byla mi dána do vínku schopnost hlubokého soucitu, a snad i proto jsem již od malička toužila pomáhat lidem objevovat svoji duši. Již téměř dvacet let se věnuji studiu alternativních metod léčení, zejména EFT a feng-šuej, a proto jsem také autorkou eBooku FENG-ŠUEJ a EFT>> , který je věnován oběma těmto metodám. Pomocí Feng-šuej můžete nastartovat pozitivní změny ve vašem životě tím nejjednodušším způsobem, který pro začátek můžete udělat – zdokonalením prostoru, ve kterém trávíte svůj čas. Prostor kolem nás totiž pomáhá utvářet náš život. A pomocí EFT můžete pomoci sami sobě zbavit se vnitřních bloků a nefunkčních vzorců, které vám brání ve štěstí...“ Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Chcete se dozvědět, jak rychle nabít Vaše tělo i Váš domov pozitivní energií?

    Přečtěte si eBook zdarma...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete tady :-)