Rozbitý anděl strážný

23:05 Jsem utahaná jako kotě. Vypínám tavnou pistoli a protahuji se. Dodělávat čertí rohy a ocásek v noci není zrovna moje parketa. Kouknu ještě ven a hlásím manželovi: „No to snad ne, tam sněží. Nebo spíš sněžo-prší… to zase budou ráno cesty.“ „To zvládneš,“ kontruje manžel, „kdyby nikdo, tak ty se svým autem vyjedeš určitě.“ Bručím něco o tom, že i to nejlepší auto potřebuje dobrého řidiče, a doufám, že sníh se do rána rozpustí (těžko že, když mrzne…).

1:05 Náš pes už hodinu štěká jako šílenec. Nikdy přitom nemůžu spát. Chodím od okna k oknu a koukám se, co vyvádí, a jestli nám někdo neleze přes plot. Často kolem něj v noci brousí srnky a kočky… Mám pocit, že už se nikdy nevyspím…

03:12 Budí mě dcera, jestli si může jít lehnout k nám. Dělám jí místo a další hodinu koukám do stropu – čekám, až usne, pak se přesunu vedle do její postele, abych se mohla aspoň trochu vyspat.

05:38 Rána jako z děla. Manžel při cestě na toaletu sejmul skříňku, kde mám svůj „oltář lásky“. Jeden z andělů padá na zem a je na kousky. Zatímco je sbírá, snad po stodvacáté se omlouvá. „To je v pohodě, nic se neděje,“ říkám, ale v hlavě už se začíná rozbíhat nezastavitelný proces strachu ze špatných znamení. Dcera žadoní, abych si lehla k ní. Ono je to fuk, stejně za dvacet minut vstávám…

Znovu koukám do stropu a pozoruji vyděšené myšlenky v mé hlavě. Rozbil se oranžový anděl… Představoval moji „naději“. To jako že moje naděje zemřela??? Zůstal mi jen velký fialový a malý zelený, tedy duchovní růst a zdraví. Co mě to zase čeká za zkoušky, že mi zůstal jen ten, který symbolizuje můj osobní rozvoj? Ach jo, vzpomínám si na sníh a déšť… a fyzická reakce těla v podobě sevření a stažení ramen je tu. To se asi dneska zase dokonale vyprázdním ;-). Snažím se to rozdýchat, nejraději bych šla „ťukat“, ale dcera se mě drží jako klíště…

Budík nás všechny nemilosrdně vyhání z postele. Manžel už je pryč, volá mi, že: „hlavní cesty jsou dobrý“… Jasně, takže na ty vedlejší budu potřebovat brusle… V říjnu mě vždy fascinují fotky borců v oranžových kombinézách s palcovými titulky, jak jsou připravení na zimu… No nevím, nejspíš je tam jen jeden opravdový a zbytek je kompars a i tomu jednomu nejspíš ráno budík nezvoní. K nám se sypač standardně dostane o půl čtvrté odpoledne, což je mi fakt k ničemu… Asi mu půjčím ten náš budík…

Pomalu se šineme k autu. Děti a pes jsou ze sněhu nadšené. Já fakt ne. V autě nemůžu najít smeták, tak ometám aspoň rukama. Už to začíná… jede mi hlavou. Courám se dolů padesátkou a do zátočin dvacítkou. Hlavní cesta je rozbředlá a napůl zamrzlá. No jsem ráda, že jsem na ni aspoň vyjela (tu vedlejší mám pro změnu do kopce, samozřejmě bez špetky jakéhokoliv náznaku posypu, zato s parádními ledovými kolejemi). U školy někdo parkuje na mém oblíbeném parkovacím místě. Grrr… A přesně podle mých předpokladů je i tahle vedlejška totálně zledovatělá. Jak asi pojedu zpátky? A jak na tom ledu vytočím tu prudkou z kopce dolů na hlavní? Popoháním děti, abych to už měla za sebou.

Následuje série dalších „nešťastných náhod“. Zapomněla jsem koupit těstoviny a baterky, v obchodě jsem navíc oslovila kamaráda jiným jménem. Proč na mě koukal trochu divně, mi došlo až venku. Při výjezdu na hlavní ulici mi cestu zkřížilo jiné auto (jak to??? Normálně tudy nikdo nejezdí…), při vycházce jsme potkali psa, takže jsem si cvičně vyryla pár kolejí (v tuhle dobu už tu nikdo být neměl), nešlo mi vůbec nasekat dřevo do krbu (panická hrůza z toho, že dnes bude sekerka za smrtící zbraň), při chystání masa pro psa jsem vyměnila „psí“ hubku za „člověčí“, přišlo mi zrušení objednávky z důvodu nemoci (???) a dopravce mě informoval, že dnes nedoručí balík, na který fakt spěchám. K tomu všemu jsem si po marném čekání na horkou vodu na čaj uvědomila, že jsem konvici vůbec nezapojila do zástrčky…

A dost! Dochází mi, že je moje mysl jako sup kroužící kolem mršiny a s radostí si ukousne pokaždé, když může. Od rána se soustředí jen na to, že dnes bude špatný den, protože se přece rozbil můj oblíbený anděl. Soustředí se na cokoliv, co jen trochu naznačuje „smůlu“ a tím mě nutí se nesoustředit vůbec a dělat jednu chybu za druhou. Naplno zaměstnala moji kapacitu katastrofickými vizemi… Na ty jsem fakt profík…

Copak střepy nepřinášejí štěstí??? Směju se sama sobě. To jsem to ale vymňoukla… sedám si a všechny ty svoje strachy a katastrofický vize si „vyťukávám“.

Místo těstovin udělám rýži, i tak ji má dcera raději. Kamarádovi se omluvím, až ho potkám, situaci s autem v křižovatce jsem přece zvládla na jedničku, Bakynu jsem taky udržela, aby se nestrhla bitka s jiným psem, dřevo jsem nakonec nasekala a i úspěšně zatopila, hubka už docela smrděla, takže stejně bylo třeba ji vyměnit, díky zrušené objednávce aspoň nemusím na poštu, kde se blbě parkuje a balík… přijde zítra a aspoň hned syn nebude sondovat, co v něm je 🙂

Všímám si, že venku svítí sluníčko… hurááá… To je přece znamení, že odpoledne budou cesty bez ledu… (teda, pokud nepřestane mrznout, že… huš, mrcho jedna… a další kolo ťukání :-D). EFT totiž nejlépe funguje, když jste přímo v emocích, které potřebujete zpracovat 🙂

Stačí jen změnit úhel pohledu a přehoupnou se ze smůly do štěstí…

Přeji vám krásný den bez katastrof a „zabejčené“ mysli 🙂

„Byla mi dána do vínku schopnost hlubokého soucitu, a snad i proto jsem již od malička toužila pomáhat lidem objevovat svoji duši. Již téměř dvacet let se věnuji studiu alternativních metod léčení, zejména EFT a feng-šuej, a proto jsem také autorkou eBooku FENG-ŠUEJ a EFT>> , který je věnován oběma těmto metodám. Pomocí Feng-šuej můžete nastartovat pozitivní změny ve vašem životě tím nejjednodušším způsobem, který pro začátek můžete udělat – zdokonalením prostoru, ve kterém trávíte svůj čas. Prostor kolem nás totiž pomáhá utvářet náš život. A pomocí EFT můžete pomoci sami sobě zbavit se vnitřních bloků a nefunkčních vzorců, které vám brání ve štěstí...“ Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Chcete se dozvědět, jak rychle nabít Vaše tělo i Váš domov pozitivní energií?

    Přečtěte si eBook zdarma...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete tady :-)