Proč jsem se rozhodla psát blog…

Když jsem se poprvé od kolegyně z práce dozvěděla, že mi přezdívají „slečna dokonalá, protože nikdy nikomu neřeknu NE“, trochu mě to zaskočilo. Nejdřív mi to přišlo prima, zvládám toho fakt hodně a fakt se snažím všem pomáhat. Pak mi ale pomalu došlo, že to asi až tak prima vlastně nebude…

Vzpomněla jsem si na mého tehdejšího přítele, který vždy říkal, že když někdo o chlapovi řekne, že je „moc hodnej“, znamená to vlastně, že je s ním nuda. A nuda je i se mnou. Chodím včas, dodržuji pravidla, precizně plním pracovní úkoly, vždy splním to, co slíbím, a beru toho na sebe víc, než bych musela. Proč? Ne proto, že bych se chtěla někomu zavděčit, ale proto, že se nerada nudím a jsem přece „ta dokonalá“, která všechno zvládá na jedničku a nikdy nikoho nenechá ve štychu.

Od malička jsem byla hodně aktivní.

K velké nespokojenosti rodičů jsem toho moc nenaspala (bohužel to moje děti zdědily ;-)), stále jsem něco vymýšlela a taky jsem nejspíš nezavřela pusu. Ač se to těm, kteří mě znají, může zdát podivné, byla jsem kdysi dávno velmi průbojné a nebojácné dítě. Postupně se to však změnilo. Nebudu zde rozebírat příčiny této změny, ale vedly prostě k tomu, že jsem „držela pusu a krok“ a snažila se vyhovět všem, protože – když všem nevyhovím, nebude mě mít nikdo rád… Toto byla zcela zásadní věta, která až do nedávna magicky ovlivňovala můj život.

Slečna dokonalá pomáhá všem (především těm, kterým se nechce dělat). Slečna dokonalá se neustále usmívá (i když by nejraději vzala baseballovou pálku a …). Slečna dokonalá snese každou kritiku (se sklopenýma očima vidí samu sebe jako tu nejhorší bytost na světě, takže kritika je zcela jistě oprávněná…). Slečna dokonalá se obléká a chová tak, aby nikdy nevyčnívala z davu a nebyla ničím originální (bílé myšky jsou přece vždycky ty, které orel sežere první…). Slečna dokonalá zvládne úplně všechno (i kdyby měla padnout na hubu a už nikdy nevstát…).

O slečně dokonalé vlastně nikdo neví, že existuje, dokud něco/někde/někdo nehoří.

Slečna dokonalá je vlastně někdo, kdo je svojí dokonalostí příšerně nesnesitelný (především sám pro sebe).

Už si na ni nehraji.

Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem pochopila, že být slečnou dokonalou se fakt nevyplácí. Nejen proto, že si z Vás kolegové dělají prču…

Ale nebojte… Ač zní začátek dost depresivně, psát budu především pro Vás, slečny dokonalé, o své proměně… Někdy legrační, někdy bolestivé, někdy šílené… Žádná slečna dokonalá totiž není šťastná… a přitom štěstí zoufale hledá…

A existuje tolik možností, jak tomu svému vnitřnímu štěstí vyjít vstříc…

Tak vítejte a bavte se… 🙂

Vaše Ela…