Příběh psa: chyť mě!

Když jsme si pro Baky přijeli, rozplývala se paní majitelka nad tím, jak úžasného společníka získáme. Pro mě bylo důležitých několik věcí:

– jestli ničí zahradu – prý ne, vyhrabe si jen jednu díru, kde bude ležet, a tím to končí,

– jestli si ráda hraje – jistě, moc ráda,

– jestli dokáže snést ostatní zvířecí členy – samozřejmě, bez problémů,

– jestli se naučí poslouchat – samozřejmě, bez problémů.

Tak… buď se jedná o úplně jiné plemeno, než je zapsané v rodokmenu, nebo jsem toho psa dostala za trest, aby pochroumal poslední zbytky mé sebedůvěry.

Začnu asi tím hraním. Jestli čekáte, že vám bude pyrenejka ochotně nosit míček, jste na omylu… Hodíte ho jednou… Ok, ale jestli chceš míček zpátky, budeš mě muset chytit a vzít si ho. Povel „přines“ jsme překřtili na „hele, kostička, nááá“ – v tomto případě je možná výměna. Hodíte míček podruhé a ještě stále je možná výměna. Hodíte míček potřetí a dostane se vám tázavého pohledu ve smyslu: „no kdo si jako myslíš, že jsem, abych tady běhala kvůli kostičkám pro míček??? Támhle jsem si zahrabala špekáček…“

Jediná hra, která Baky baví, je honička. Tu fakt miluje. Měli jsme takový veliký plyšový míč, se kterým si hrála (čti: který s radostí rvala). A moje děti vymysleli novou hru: vánočka. Sebrali jí míč a snažili se ho umístit na jedné z borovic, které máme na zahradě – jako že je ta borovice trouba a oni v ní pečou vánočku (= míč). Protože na něj Baky pohodlně dosáhla, jakmile byla vánočka v troubě, vyrazila do akce. A tak se honili neustále dokola, dokud náplň míče neprokryla celou naši zahradu…

Další ideální hrou je pro Baky honit cokoliv živého. Je to typ psa, který má neuvěřitelné lovecké pudy (fakt nechápu, jak může chránit ovce, zato chápu, že se klidně postaví medvědovi). První, kdo to málem nepřežil, byla naše kočka Eliška. Od té doby sídlí vysoko na trámech ve stodole a dolů slézá jen tehdy, je-li pes mimo toto stavení.

Druhou testovací hračkou se stala sousedčina slepice, která se k nám omylem dostala na zahradu. Šla jsem zrovna do sklepa, když zpoza domu za šíleného kdákání vyletěla vyděšená slípka a za ní bílý lev… Mrskla jsem koš na zem a mazala za nimi… A pak už jsme jen sousedům všechny tři sehrály skvělou komedii… Když se mi konečně podařilo Baky chytit, vláčela mě za sebou tak dlouho, dokud tlapou nepřimáčkla slepici k zemi. V tu chvíli se mi podařilo ji za obojek odtáhnout do stodoly a zavřít ji tam. No a pak už jsem jen našla slepici a odnesla ji k sousedům. Byla v pořádku, ale jestli ještě někdy snesla nějaké vejce… to si fakt jistá nejsem…

Problém s tak obrovským loveckým instinktem nastává v momentě, kdy vyrazíte na procházku.

Protože bydlíme v kraji, kde dávají lišky dobrou noc, bez vodítka nemůžeme ani na krok. Je to tu samá srnka, zajíc, veverka… a dnes se Baky povedlo z járku vyšťárat i tu lišku… Asi si dovedete představit, co se stane, když se rozběhne pes, který váží 45 kilo a na druhém konci visí bytost jen o pár kilo těžší… A protože Baky bez problémů utáhne sáně se dvěma dětmi, zůstávají za mnou v zemi vyryté koleje a ve vzduchu nepříliš společensky přijatelná slova… 😉

Takže velmi časté otázky typu: „a paní, jde ten pes na procházku s vámi nebo vy s ním?“ mi taky zrovna moc nepřidávají na sebevědomí.

Co se týče výchovy naší milé pyrenejky, je jakýkoliv výcvik v podstatě tabu… Podařilo se nám zvládnout povely: „sedni“, „lehni“, „čekej“, „zůstaň“, „fuj“, „dej pac“ a pak také speciální povely typu: „pidluj ven“, „pusť to, ty příšero jedna“ a „nehrab, nebo tě roztrhnu jako hada!“. Samozřejmě za kostičku a jen a pouze tehdy, když se laskavě rozhodne, že mi udělá radost…

No a takhle se mi potom směje…

Veškerá literatura na téma výcviku je u nás absolutně k ničemu. Uvedu jen jeden příklad za všechny…

Když byla ještě „malinká“ (= v půl roce téměř stejně velká, jako moje tehdy pětiletá dcera), chvílemi jsem ji pouštěla venku bez vodítka, abychom natrénovali přivolání. Prý platí, že když si dřepnete, rozpažíte a vesele na psa zavoláte, s radostí se rozběhne přímo k vám. No tak jsem ji pustila a po pár metrech to zkouším… Nevím proč, ale štěně po zaslechnutí svého jména zastříhalo ušima, zařadilo pětku a vystartovalo úplně opačným směrem… Že bych si spletla jméno? A nebo jsem nebyla dost milá?

Částečně se mi ulevilo, když byla deset dní ubytovaná u jednoho cvičitele psů. I profík po takovéto zkušenosti prohlásil: „ono to s ní fakt nejde“. Uf… takže i to „sedni“ a „lehni“ se dá považovat za dobrý výkon 😀

Nicméně pes je to opravdu velmi inteligentní. Velmi dobře ví, že chce-li získat moji pozornost, stačí vyhrabat dvě, tři, čtyři, pět… a více děr na zahradě (ideálně zrovna tam, kde jsem něco zasadila) a nebo okousat některý z mých keřů, případně rozhrabat mulčovací kůru a vytáhnout z pod ní krycí fólii… A taky velmi dobře pozná, kdy pojede na dovolenou do psího hotelu… to je pak velká výzva ji chytit a cvaknout na vodítko… Má k dispozici více než 3 000 m², takže pak jsem to často já, kdo rezignuje slovy: „já se na to taky můžu…“.

Jediná rada, kterou jsem si z dostupné literatury o výchově, opravdu vzala k srdci je: „musíte být chytřejší, než váš pes“. Řeknu vám, že je docela síla, vymýšlet pokaždé nové „finty“. Ona je totiž nejen velmi inteligentní, ale taky má velmi dobrou paměť, takže podruhé už vám na to neskočí…

Ač to vypadá, že jsem vlastně velmi nešťastná, že je tu pes s námi, ti z vás, kdo čtou mezi řádky, určitě pochopili, že je vlastně skvělá. Svojí tvrdohlavostí, zarputilostí, rebelstvím a neposlušností totiž zcela do naší rodiny zapadá… 😀 Dokonce i moje děti mají na pozadí svých telefonů místo fotek kámošů a potenciálních životních partnerů naši chlupatou příšeru…

PS: A teď jdu opravit ty díry ve fólii… Začínají mi docházet kameny… 😉

„Byla mi dána do vínku schopnost hlubokého soucitu, a snad i proto jsem již od malička toužila pomáhat lidem objevovat svoji duši. Již téměř dvacet let se věnuji studiu alternativních metod léčení, zejména EFT a feng-šuej, a proto jsem také autorkou eBooku FENG-ŠUEJ a EFT>> , který je věnován oběma těmto metodám. Pomocí Feng-šuej můžete nastartovat pozitivní změny ve vašem životě tím nejjednodušším způsobem, který pro začátek můžete udělat – zdokonalením prostoru, ve kterém trávíte svůj čas. Prostor kolem nás totiž pomáhá utvářet náš život. A pomocí EFT můžete pomoci sami sobě zbavit se vnitřních bloků a nefunkčních vzorců, které vám brání ve štěstí...“ Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Chcete se dozvědět, jak rychle nabít Vaše tělo i Váš domov pozitivní energií?

    Přečtěte si eBook zdarma...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete tady :-)