Přehozený šuplík

Letos jsem se do vánočního úklidu pustila s dvojnásobnou vervou. Loni jsem ho totiž díky nemocným dětem a hafině po operaci vůbec nestihla. Teda… né že bych celý rok pořádně neuklízela 😀 Ale přece jenom… vánoční úklid je vánoční úklid.

Při té příležitosti jsem se rozhodla nejen kuchyň trochu vyčistit od zbytečností, ale také přehodit věci, které moc nepoužívám, jinam. Konkrétněji, o šuplík níž. Důvod byl čistě praktický – děti madla na šuplících používají jako žebřík. Teď už jim stačí jen to spodní, aby pohodlně vylezly až na linku, takže madlo je poměrně dost uvolněné. No a protože věci, které nejvíc používám, jsou právě v tomto šuplíku, rozhodla jsem se, že prostě vyměním obsah za ten nad ním.

Znáte to, když si něco zafixujete, že?

Je to už skoro čtrnáct dní, co jsem změnu provedla. Přesto vždy jako první otevřu spodní šuplík, i když dobře vím, že už tam tu pánvičku fakt nenajdu. Jedu na autopilota. Za těch pět let, co tu bydlíme, vím přesně, kde co najdu. Do mého podvědomí se zapsala poloha všech předmětů a mozek se vůbec nemusí snažit, když je chci najít. Zapojí se, až když šuplík otevřu a znovu si řeknu: „aha“.

Tak jsem si na sebe vymyslela malou pomůcku, abych madlo neurvala dřív, než bude pozdě… Nalepila jsem si na šuplík barevný papírek. A víte co? Funguje to. Můj mozek totiž registruje změnu už při prvním pohledu na šuplík 🙂 Jasný, je to jako pro bl…ky, nejspíš si řeknete, ale zkuste si to na něčem doma 🙂

A stejně tak fungujeme s našimi návyky…

Říká se, že abychom nějaký svůj návyk změnili, je třeba nový přístup udržovat nejméně 21 dní. To je prý dostatečná doba k tomu, aby se do podvědomí nahrál nový program.

Zatím se mi to povedlo dodržet jen jednou, a to jen díky tomu, že jsem každý den musela plnit úkoly a výsledky sdílet ve skupině. Přiznám se, že to byl docela hodně velký stres. Pokud jsem totiž výsledky neprezentovala, hrozil mi „vyhazov“.

Kdo z vás má opravdu tak pevnou vůli, že dodrží vše, co si stanoví?

Já se přiznám, že v tom občas pokulhávám, a to jsem, prosím, fakt hodně cílevědomá a zodpovědná.

Tak třeba po letních prázdninách jsem se zařekla, že budu cvičit třikrát týdně. Stíhám to sotva dvakrát, občas měním dny a jsou i týdny, kdy to prostě nejde vůbec. A meditace… hm… meditace… no jo, když už se k nim večer dostanu, většinou je neslyším ani do konce. Za celý den jsem totálně vyřízená a usnu dřív, než se při meditaci „rozdýchám“. Nezbývá mi nic jiného než věřit, že ji mé podvědomí skutečně registruje i při spánku 😀

A teď vážně 🙂

Od nového roku se chystám provést pár změn, a to hlavně co se jídelníčku, pravidelného cvičení a právě meditací týče. Připravila jsem si takový krásný papírek, který plesknu na ledničku, abych na něj dobře viděla, a budu si dělat čárky. Uvidím, jak dlouho to vydržím 🙂 Když jsem sem totiž dala „úkolníček“ dětem, po týdnu jsem jej hodila do krbu… nevyplněný, jak jinak… 🙂

Až 90 % našich činností v běžném dni řídí jen naše podvědomí. Je jako autopilot, který nás bezpečně vede situacemi, které známe. Pokud se dostaví nějaká nová, musíme donutit mozek se zapojit, abychom našli řešení.

Vědomě vnímáme pomocí našich smyslů – pomáhají nám přijímat informace z našeho okolí, které vyhodnotíme, přidělíme jim nálepku dobré/nudné/špatné, k nálepce přidáme patřičnou emoci a toto vše pěkně uložíme, abychom příště věděli, co s tím.

Uvedu příklad: když naše dítě rozlije hrneček s vodou, naše podvědomí spustí automatický program toho, co jsme jako děti zažily my – pokud na nás máma křičela, vytasí se podvědomí se stejnou reakcí. Nedělá to schválně, jen to tak má zafixované. Rozlitý hrnek = vztek mámy = křik mámy. Jako děti jsme si takový program nahrály od našich rodičů. Můžeme si tisíckrát říct, že křičet je špatné, že to příště určitě uděláme jinak… Jenže… to bychom se museli přeprogramovat…

Situace, ve kterých jedeme na autopilota, se dají ovládnout pomocí vůle. Stojí to hodně sil. Sama s tím dost často bojuji. A že těch programů mám nahraných fakt hodně…

Pokud se vám nedaří ve vašem životě něco změnit nebo se vám nějaké situace neustále opakují dokola, bude „na vině“ vaše podvědomí a programy v něm nahrané. EFT dokáže tyto programy měnit jednoduše a rychle, určitě dříve, než za 21 dní. Nemáte-li dost pevnou vůli, zkuste se tuto metodu naučit nebo navštivte terapeuta. Budete překvapení, jak rychle to funguje 🙂

PS: A přece jen jsem si vzpomněla na jednu změnu, kterou jsem opravdu dodržela jen silou vůle: od konce letních prázdnin vůbec nepiji alkohol. Ale fakt vůbec 🙂 A po těch více než třech měsících už by mě ani nenapadlo si dát skleničku… 🙂

„Byla mi dána do vínku schopnost hlubokého soucitu, a snad i proto jsem již od malička toužila pomáhat lidem objevovat svoji duši. Již téměř dvacet let se věnuji studiu alternativních metod léčení, zejména EFT a feng-šuej, a proto jsem také autorkou eBooku FENG-ŠUEJ a EFT>> , který je věnován oběma těmto metodám. Pomocí Feng-šuej můžete nastartovat pozitivní změny ve vašem životě tím nejjednodušším způsobem, který pro začátek můžete udělat – zdokonalením prostoru, ve kterém trávíte svůj čas. Prostor kolem nás totiž pomáhá utvářet náš život. A pomocí EFT můžete pomoci sami sobě zbavit se vnitřních bloků a nefunkčních vzorců, které vám brání ve štěstí...“ Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Chcete se dozvědět, jak rychle nabít Vaše tělo i Váš domov pozitivní energií?

    Přečtěte si eBook zdarma...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete tady :-)