EFT: Slečna dokonalá a ne-splněné sny

Když jsem byla malá, chtěla jsem být spisovatelkou…

a taky učitelkou v mateřské škole, knihovnicí, lékárnicí, tanečnicí, ošetřovatelkou koní, herečkou a … vůbec … toužila jsem se stát někým, jehož kariéra je naprosto neperspektivní. O perspektivu mi tehdy fakt nešlo 🙂

Chtěla jsem být učitelkou malinkých dětí, protože jsem si s nimi chtěla celý den hrát a tvořit jeden příběh za druhým. Chtěla jsem být knihovnicí, protože jsem si chtěla celý den číst… miluju příběhy zakletých princezen, které statečně bojují s nepřízní osudu a jednoho krásného dne světu odhalí svoji pravou, ušlechtilou a laskavou tvář… Chtěla jsem být lékárnicí, která léčí ty nejhlubší rány lidské duše bylinkami a tajemnými formulkami, bytostí, která míchá nápoje lásky a navěky spojuje ty, kteří k sobě prostě patří…

Chtěla jsem být tanečnicí, baletkou, krasobruslařkou, která se smutkem a bolestí protancuje až k rozzářenému srdci přetékajícímu láskou, a tuhle lásku pošle do celého světa… Chtěla jsem být ošetřovatelkou koní… éterickou dívčinou vznášející se na koni na nekonečných loukách s větrem ve vlasech… tak svobodná a volná, jak jen člověk může být…

A hlavně… hlavně jsem chtěla být herečkou… bavit lidi, umět je rozplakat, rozesmát, vzít je za srdce a předat poslání…

Jenže žádným z těchto povolání bych se prý neuživila. Ve školce by mě děti zničily, v knihovně bych od věčného čtení oslepla, v lékárně bych vydávala tak maximálně tabletky na bolení hlavy nebo antikoncepci a tanečnice… No jestli chci být ve třiceti mrzák, tak prosím. A ještě ke všemu smrdět hnojem?!? Kdo to kdy proboha slyšel… O herečkách, závislých na drogách a alkoholu, se snad ani zmiňovat nebudu…

Tak jsem o těch svých touhách začala aspoň psát… A protože jsem si myslela, že to za něco stojí a že by si toho mého psaní mohl třeba někdo všimnout, přihlásila jsem se na literární soutěž… a tam jsem dostala takové kapky, že jsem zase velmi rychle psát přestala. Zařekla jsem se, že když jsem tedy tak strašně neschopná, uzavřu svoje touhy ve svém nitru a budu o nich prostě jen snít za bílého dne…

Kam tedy se mnou, když mi nic nejde? Na gymnázium jsem příliš hloupá, abych potom vystudovala ještě vysokou školu. Na zdravotní školu nemám ani povahu, ani žaludek, ani fyzické dispozice… Tak tedy bylo zřejmě čistě logickým krokem, že jsem začala studovat ekonomiku. Ta má ke snění opravdu hóóódně daleko… Nicméně je fakt, že mě po ukončení školy živila poměrně dlouho a velmi dobře. O tom, že by mě bavila, se ale mluvit nedá.

Okolí však bylo spokojené, já jsem se taky tvářila spokojeně, ale snít jsem nepřestala…

Čím jste chtěli být, když jste byli malí?

Nesplněné dětské sny… Jedna z nejčastějších příčin pocitu nenaplnění v dospělosti. Kolik z nás na ně muselo zapomenout, abychom se uživili něčím „slušným“. Škoda. Často slýchám, že když člověk miluje to, co dělá, snadno se tím i uživí. V mládí jsem ale slýchala něco úplně opačného.

Stala jsem se tím, co ode mě očekávali ostatní. Potlačila jsem všechny svoje touhy, vrátila se „zpět na zem“ a začala si vydělávat. Šlo to dobře, jasně, až do té doby, než jsem odešla na mateřskou. Tam jsem pochopila, že už se nikdy nechci vrátit zpět k tomu, co mě svojí rutinou ubíjí.

Zúčastnila jsem se tenkrát jednoho školení na téma daní. A když jsem se kolem sebe rozhlédla, viděla jsem jen obrýlené dámy kolem padesátky, nakrátko ostříhané, oblečené jako šedé myšky, shrbené, bez úsměvů, vrásky na čele a hlava plná čísel a starostí. Moje srdce začalo bít na poplach… Fakt chceš takhle skončit?!? Když jsem se o tom doma zmínila manželovi, uznal, že všechny účetní opravdu vypadají podobně (samozřejmě že výjimky potvrzují pravidlo… :-).

Víte, nemám absolutně nic proti účetním. Jsou to velmi zodpovědné a také potřebné osoby, často i velmi milé. Existuje typ lidí, které se na tuto práci výborně hodí a cítí se v ní dobře. Já mezi ně, bohužel, nepatřím. Od malička jsem byla velký snílek a snít mezi čísly prostě nejde.

Rutina a zaběhané koleje, ze kterých jsem nemohla vyjet, mě hrozně svazovaly. Je to práce, ve které se nedá vymyslet nic nového. Musíte se prostě přizpůsobit zákonům a zavedeným postupům a pečlivě je dodržovat. Nic jiného zde neexistuje.

Uvědomila jsem si, jak jsem za celá ta léta potlačovala svoji kreativitu. Trochu jsem ji kompenzovala spoustou koníčků, které jsem měla, ale přece jen… představa, že ze mě jednou bude šedá myška ostříhaná nakrátko, jejímž jediným dobrodružstvím je cesta na školení, mě dost vyděsila.

A tak jsem začala vyrábět dekorace pro děti. Ze dřeva i z textilu. Jednoduché hračky, sponkovníčky, zvonkohry, polštářky, bylinkové pytlíčky… zkrátka něco, u čeho jsem se mohla trochu „vyřádit“ a zapojit svoji fantazii. Koupila jsem si šicí a vyšívací stroj a začala se pomalu učit něčemu jinému, než jen číslům.

A hlavně jsem začala znovu psát 🙂 Jen kdybych tak ještě uvěřila tomu, že mě to může i živit…

PS: Jako vždy hodím do skupinky pár příkladů toho, co jsem si ohledně svých snů zpracovávala pomocí EFT 🙂

„Byla mi dána do vínku schopnost hlubokého soucitu, a snad i proto jsem již od malička toužila pomáhat lidem objevovat svoji duši. Již téměř dvacet let se věnuji studiu alternativních metod léčení, zejména EFT a feng-šuej, a proto jsem také autorkou eBooku FENG-ŠUEJ a EFT>> , který je věnován oběma těmto metodám. Pomocí Feng-šuej můžete nastartovat pozitivní změny ve vašem životě tím nejjednodušším způsobem, který pro začátek můžete udělat – zdokonalením prostoru, ve kterém trávíte svůj čas. Prostor kolem nás totiž pomáhá utvářet náš život. A pomocí EFT můžete pomoci sami sobě zbavit se vnitřních bloků a nefunkčních vzorců, které vám brání ve štěstí...“ Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Chcete se dozvědět, jak rychle nabít Vaše tělo i Váš domov pozitivní energií?

    Přečtěte si eBook zdarma...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete tady :-)