Články autora
V jednom z mých úvodních článků na blogu píšu, že když jsem byla malá, byla jsem úplně jiná, než jakou mě dnes znají moji přátelé. Pro ně jsem ta s tím kyselým ksichtem, věčně otrávená, věčně na všechno brblající, nepříjemná a uzavřená v sobě. Takhle mě vidí jedna půlka přátel. Ta druhá mě vidí jako věčně usměvavou, optimisticky naladěnou a vždy nápomocnou...
Před dvěma lety posedla mého manžela myšlenka, že si musíme pořídit psa. Když už máme dům a děti a velkou zahradu, musíme přece mít i psa. K domu prostě pes patří. Bude hlídat a děti ho budou mít jako mazlíčka. Já jsem se bránila zuby nehty… Nechci tady žádnou chlupatou příšeru, která mi bude devastovat zahradu a upřímně – bude všem...
Začne to docela nevinně tím, že se narodíte. Prvních pár hodin po porodu jsou obvykle všichni velmi nadšení, že jste konečně tu, a je to snad opravdu pouhých pár hodin, kdy Vás berou takové, jací jste. Růžové nahaté miminko. Pak to ale přejde a objeví se první očekávání. Už konečně pilo? Už konečně kakalo? Váží tolik, kolik má?...
Když jsem se poprvé od kolegyně z práce dozvěděla, že mi přezdívají „slečna dokonalá, protože nikdy nikomu neřeknu NE“, trochu mě to zaskočilo. Nejdřív mi to přišlo prima, zvládám toho fakt hodně a fakt se snažím všem pomáhat. Pak mi ale pomalu došlo, že to asi až tak prima vlastně nebude… Vzpomněla jsem si na mého tehdejšího přítele,...
Gabriela Brezániová